Malá jabloň

Malá jabloň. Takových stromů jsou tisíce. Slunce svítí a včelky poletují a marně hledají pastvu. Malá jabloň pod modrou oblohou. Spousta spadaných jablek je pod ní na zemi. Hnijí v trávě a čekají až je posbírám a vyhodím. Padaná jablka ale ještě přebírám. Tu a tam je nějaké, které ještě k něčemu bude. Přiletěli dva bělásci. Prolétli tu jako andělé z jiného světa.

Malá jabloň mezi dalšími stromy na zahradě. Přinesla spoustu ovoce a spousta ho přijde vniveč. Stvořil jsi Pane mě i jabloň. Kdo Pane sebere jablka, která leží pode mnou? Jsou tam nějaká? Přináším vůbec nějaké ovoce? A bude k něčemu?

Moje plody jsou jiné. Moje plody jsou, že sbírám jablka pod malou jabloní. Musím je přebrat, oloupat a nakrájet. Když jablka dobře zpracuji, bude mé ovoce dobré. Dva bělásci se tady stále honí. Mají bělásci také své ovoce? Řekl bych, že jejich ovoce je, že dělají radost mému srdci tím, že jsou. Je radost se na ně dívat, a to je jejich ovoce.

Tvá sláva je Pane na každém kroku. Je všude kam se podívám. A je všude čeho se dotknu. Tvé slunce mě hřeje na holých pažích. Paže jsou mé, ale vlastně jsou Tvé. To Tys je stvořil. Dlaně jsi mi dal – i prsty. Mohu držet pero a radostně psát o Tvé slávě.

A.V.