Ráno na věži

Zvuky kostelní věže. Jako by hodiny kráčely po schodech. Mihotavé světlo svíček. Schody stlučené starými hřebíky, starýma rukama, co v prach se dávno obrátily. Schody jsou strmé a dlouho po nich nikdo nešel. Pružina sune ručičku a čas poskočil. Věž krájí noc ostrým mechanickým spravedlivým nožem. Krok za krokem. Schod za schodem.

Zvon visí klidně. Bez pohybu. Jeho srdce je připravené ve tmě. Čeká na jitřní hodinu. Potom zaduje a dotkne se sametových okrajů svého měďavě zeleného těla a rázně přivítá nový den. Nový dar. Nové světlo. Tvůj nový nedělní příchod Pane.

Město spí. Koruny stromů jsou zelenavě černé ve světle pouličních lamp. Čekám Tě na věži Pane. Čekám na Tvé svítání. Tma zlehka řídne, a i kopce vypadají rovné v naději Tvého milosrdenství. Nezbývá než čekat. Čekat a doufat. Až přijdeš, vše rozjasníš a vše proměníš v radost a lásku. Možná dnes poprvé nespím. Možná jsem se nechal dnes probudit a poprvé opravdu čekám. Čekám Tě Pane nahoře na věži s růžencem v ruce. Rozžal jsem tři svíčky, abych dobře viděl Tvoje Trojjediné Srdce. Tluče tady nad městem jako hodiny na věži. Vše nám dává a velmi pokorně čeká až se vzbudíme. Je těžké nespat. Je těžké vstát a jít Ti naproti. Pokusit se Tě hledat. Pohodlnost každodennosti nás svazuje, zatímco jitřenka již vyšla na nebi. Klube se ze tmy zpoza mraků, které za obzorem první zahlédly Tvůj příchod. Tvé nedělní zmrtvýchvstání. Jsem tu poprvé. Čekám na věži na Tebe a Ty pomalu přicházíš. Rodíš se do nového dne a toužíš se narodit se mnou. Je to poprvé co jsem si toho všiml. Tvá láska začíná prosvítat za obzorem. Z věže to je už vidět, ale město spí a neví, že ho objímáš.

Tvůj kříž na Tvé kostelní věži vystoupil ze tmy a vypadá jinak. Nasvícen Tvou láskou ožívá a zapomíná na bolest. Tvá nedělní sláva ho proměnila. Zaslechl jsem prvního ptáka a začínají jezdit auta, protože i v neděli je obyčejně co dělat. Dnes ale ne. Dnes ale poprvé v neděli ne. Alespoň chvilku se Tě dotýkat. Nechat se obejmout.

A.V.