U zpovědi

Přispěchal jsi mě vysvobodit! Děkuji! Pokolikáté už? A pokolikáté ještě?

Ráno jsem byl u zpovědi a teď peču perníky. Mám trochu pootevřené okno, aby naše stará kočka mohla dovnitř i ven. Voní to tu uvnitř po medu a zvenku přiletěla pootevřeným oknem včela. Neodolala svůdné medové vůni. Ale teď chce letět zpět a naráží do okenních tabulek. Sama těžko najde cestu ven. Zoufale bzučí. Vidí venkovní světlo, do kterého nelze prolétnout a ona nerozumí tomu – proč? Na poličce mám pohlednici s Tvým obličejem Ježíši. Beru ji do jedné ruky a do druhé malý malovaný hrneček. Včelku přiklápím hrnečkem na okenním skle a pohlednici s Tebou podsouvám mezi malým hrnečkem a okenní tabulkou skla. Včelka je chycená v hrnečku. Bzučí uvnitř a nerozumí už vůbec ničemu. Otevírám dokořán okno. Obě ruce strkám ven, odklápím pohlednici z hrnečku a včelka svobodně odlétá. Šťastná a spokojená letí ven za sluncem.

I já jsem se Pane můj včera chytil – na vábivou vůni hříchu. Venku bylo zrovna zataženo a já se nemohl vyhřívat ve Tvé lásce – na Tvém slunci. Špatné počasí občas bývá a já jsem v tom přítmí znejistěl. Vlétl jsem pootevřeným oknem dovnitř za lákavou vůní a hřešil jsem. A potom když jsem uvnitř hříchu koukal oknem ven a viděl, jak je venku krásně tak mi to bylo líto a nemohl jsem sám najít cestu ven. A Ty jsi přišel a já Ti všechno pověděl. Protáhl jsi mě zpět ven k sobě na světlo. Trochu ses u toho na kříži odřel, ale mě se nic nestalo. Odlétl jsem za Tvým sluncem jako spokojená včela a Ty jsi zpocený krví běžel zachraňovat další lidi a další včely… slibuji, že alespoň s těmi včelami Ti budu pomáhat…

A.V.