Ženich a nevěsta

Pršelo a bylo slyšet klavír. Po zralých třešních proudila voda. Ženich a nevěsta leželi nazí vedle sebe v jednom společném srdci. Bloudili v jeho hlubině a otevřenými okny nechali dovnitř vát sny. Déšť nepřestával a ona se ho ptala kam půjdou. Řekl že půjdou do lesa na dříví a potom že postaví dům kde budou žít. Také řekl že půjdou na pole, aby měli co jíst. Slíbil jí, že jejich srdce bude plné tepla a pohodlí a že tam bude bezpečně. "A co bude potom?" Zeptala se...

Trojjediné Srdce se na to všechno dívalo a všechno slyšelo. Čekalo jestli si ho všimnou. Zatím ne. A ono by chtělo pohladit a potěšit. Chtělo být uvnitř jejich srdce. Chtělo se tam hřát a taky chtělo teplo dát. Bůh totiž touží po něžnostech a čeká až ho do našich srdcí pozveme.

"A co bude potom?" Znova se zeptala... "Potom budeš rodit děti a ty budou s námi v našem srdci." Odpověděl on.

Trojjediné Srdce se hořce pousmálo. I ono má své děti ale ty děti nechtějí být uvnitř Trojjediného Srdce. Tak snad děti ženicha a nevěsty budou chtít být v srdci svých rodičů...

Náhle ženich s nevěstou zahlédli Trojjediné Srdce. Rozpomněli se na něj. Přišli k němu, opatrně ho vzali a položili na oltář. Oba věděli že Trojjediné Srdce je srdce Boha. Teď leželo nahé na oltáři vydáno ženichovi a nevěstě a čekalo...

A.V.